1) V místech dilatačních spár v nosné konstrukci budovy. V tomto případě je nutno v sádrokartonové konstrukci umožnit stejnou dilataci konstrukce, jakou připouští dilatace v nosné konstrukci budovy.

2) Při překročení plošných, popřípadě délkových limitů sádrokartonových konstrukcí - maximální délka dilatačního úseku přímé sádrokartonové konstrukce je 15 m
- maximální plocha dilatačního pole sádrokartonové konstrukce je 100 m2.
V těchto případech se neočekávají výrazná vzájemná posunutí dilatačních úseků. Postačí proto pouze přerušení podkonstrukce a sádrokartonového opláštění (popřípadě Lze dilatační spáru opatřit speciálním dilatačním profilem).
Dále je nutno provést dilataci v místech náhlých změn průřezu, popř. tvaru pohledové plochy (výrazné výškové úskoky u stěn; půdorysné odskoky, náhlé změny půdorysného tvaru u podhledů). Při provádění dilatací je třeba dbát na skutečnost, že dilatace nesmí být oslabením konstrukce z hlediska celistvosti, požárních, akustických nebo hygienických požadavků na danou konstrukci.

Zde jsou uvedeny dva základní typy dilatace

Legenda k obrázku:

1 sádrokartonová deska
1.1 pruh sádrokartonové desky
3.1 UW profil
3.2 CW profil
4 Minerální izolační vata